Výlet do lesa u Amerongenu

Nastupující podzimní počasí úplně vybízelo zajít si někam do lesa a poohlédnout se po nějakých hříbkách. Z Čech jsme měli zprávy, že rostou, a tak jsme si naplánovali výlet do Amerongse bos, abychom si trochu zaloupežili na nizozemských hříbkách. Do Amernogenu to je zhruba hodina cesty autem z Haagu. Vyrazili jsme ráno a užili si pěkného dne s procházkou v lese. Hříbky bohužel nerostly – alespoň jsme nemohli dostat žádnou pokutu (sbírání přírodnin je v Nizozemsku zakázané).

Les v Amerongenu je jedním z nejstarších lesů v Utrechtse Heuvelrug (Utrecht Hill Ridge). Některé borovice jsou až z roku 1770. Rostou zde buky a duby. Les je chráněnnou krajinnou oblastí se vzácnými zvířaty a ptáky. Přáním místních ochránců je vrátit sem jelena . No nevím kam, když se to v lese lidmi jen hemží.

Hned u parkoviště jsme prozkoumali malou tabákovou plantáž, která odkazovala na dávnou historii pěstování tabáku v této oblasti (zhruba před 400 lety). Poprvé jsme tak viděli rostlinu, která způsobuje tolik rozporů (a smradu) v naší společnosti.

První zastávkou v lese bylo hřiště u restaurace 't Berghuis. Kromě hřiště tam měli v přilehlém lese i krátkou provazovou dráhu. Poté však už šlo do tuhého, protože jsme vyrazili na vandr. Místní na sebe normálně navléknou vysoké turistické boty a vyrazí, jako by byli někde v horách. My jsme byli na lehko, v nízkých botách. Děti běhaly nahoru a dolu, až jsme po dlouhé štrece (cca půl kilometru) dorazili do středu kruhu (mrkněte na mapy). Ve středu tohoto velkého kruhu je dub, kolem kterého jsou dokola lavičky. Dali jsme tam oběd a vyrazili dál. Musím říci, že jsme byli trochu zklamaní z těch hříbků – v lese byly maximálně nějaké chcíplé holubinky či jiné houby nehouby. Holt naše sběratelské dušičky měly tenkokráte smůlu. V lese jsme udělali párkilometrové kolečko a přes Amerongse Berg (69 m.n.m.) se vrátili zpět do výchozího místa.

Musím se zmínit, že v lesích mají docela pěkný singletrail pro místní fandy mountain bikingu. Děti to úplně nadchlo a že prý sem musíme někdy zajet na kola .

Ke konci výletu jsme zašli ještě do místního muzea a info centra v jednom. Děti dostaly zmrzlinu a byly spokojené.

Přes velký odpor jsem ještě všechny přinutil zajít si za silnici na Amerongse Bovenpolder-Platform, takové menší rozhledny/ptačí pozorovatelny, ze které byl pěkný výhled na místní polder a Kasteel Amerongen.