V sobotu dopoledne jsme se s našimi rodiči vydali tramvají do Delftu.
Nejdřív jsme zamířili ke mlýnu
de
Roos, a pak na náměstí. Každý měl jiné zájmy, tak jsme se rozdělili
a domů pak dojeli každý samostatně.
Pár mlýnů už jsme za našeho pobytu v Nizozemsku navštívili, ale nikdy si
nenecháme ujít příležitost podívat se do každého dalšího, který je
zrovna otevřený. Tak tomu bylo i v Delftu. Když jsme mlýn viděli
z tramvaje, bylo jasné, že se k němu aspoň půjdeme podívat. Zjistili
jsme, že je volně přístupný a že tam zrovna mají i „hon za pokladem“
pro děti. Přesvědčila jsme Verču, že do toho půjdeme společně. Dole
v obchůdku jsme nejprve shlédly úvodní video, a pak jsme se vydaly nahoru
do mlýna řešit úkoly a zapsat správné číselné odpovědi. Nahoře pod
střechou jsme našly truhlu zamčenou zámkem s číselným kódem. Aha! Naše
odpovědi jsou „klíčem“ k pokladu ve truhle! Super. Verča zadala kód a
ve truhle našla pytlík se zrníčky obilí. Ta si pak o pár pater níž sama
pomlela a v obchůdku za odměnu dostala ještě výbornou domácí ovesnou
sušenku.
Ostatní na nás nečekali a mlýn si prošli svým rychlotempem. Jen teda Raďa
byl opět hodně zvídavý a „bombardoval“ místního dobrovolného
mlynáře všetečnými dotazy. Naštěstí tito nadšení mlynáři jsou vždy
moc přátelští a na vše rádi odpoví.
Ve mlýnu bylo plno zajímavých exponátů a Raďa si opět fotil všechny
dřevěné modely mlýnů a různé detaily. Takže se už pomalu připravuji na
to, že budu nejenom manželka budoucího pastevce ovcí, ale i paní
mlynářovou.
Od mlýna jsme zamířili na hlavní náměstí Markt. Cestou od starého
kostela (Oude Kerk) a dál na ulicích Hippolytusbuurt and Wijnhaven se kolem
kanálu konal trh se starožitnostmi (i trochu tak blešák řekla bych). Na
hlavním náměstí byl podle mě trh s látkami (už si ale nepamatuju
přesně) a na Brabantse Turfmarkt se konal klasický trh se zeleninou, ovocem,
květinami, sýry, pečivem a dalšími produkty.
Zaujal nás obchůdek se sýry
Henri Villig. Měli
zde bohatou ochutnávku a my jsme neodolali a zkoušeli

Sýry jsou sice dražší,
ale díky možnosti ochutnávky víte, co kupujete, co vám chutná… Raďa si
pak zašel ještě vedle do obchodu s delftskou keramikou (
Heinen Delfts Blauw). Vše
obhlížel, prozkoumával a obdivoval. Bůhví, co se mu zas rodí v hlavě.
Asi i keramická dílna
Tady jsme se pak s rodiči rozdělili. Moji rodiče šli vystoupat na věž
kostela Nieuwe Kerk a Raďovi rodiče se šli podívat na bránu Oostpoort. My
jsme si šli projít trh s produkty, a pak vlakem domů. Byli jsme nějací
promrzlí a těšili jsme se na teplo domova.