5. den - Na Zemplínské Šíravě

Píšu na Tomašovské skále 9.7. ve Slovenském ráji. Tehdejší ráno bylo perfektní. Já byl trochu rozmrzelý. Všude pěkně, sluníčko svítilo, po sbalení věcí a vyfocení chaloupky jsme se vydali na další cestu. Naneštěstí jsme za chvíli zabloudili a z drželi se tak asi třicet minut, než jsme přišli znovu na značku, která odbočila od vychozené cesty do ostružin. Značka vedla na vyhlídkový bod, ale jelikož byl opar, vše bylo zamlžené. Šlo vidět Zemplínskou šíravu a okolí. Cesta byla vesměs špatná, samé ostružiny a jiné pichlavé rostliny a zároveň pár malin jako náhrada za podrápané nohy, ale ne moc, protože jsme spěchali dolů do Remetských Hamárů. S malinami jsme se s Martinem nepohodli. Nadávali jsme na cestu, značku a ostružiny, a tak nebylo daleko abychom se pustili rovnou do sebe. Nic vážného to nebylo, jen taková obyčejná rozmíška. Dole nás potkalo to největší štěstí ze všech možných – jel autobus, ale hned. To znamená, že chvilku zmeškání a už bychom nejeli. Je pravdou, že nejel do Vinného kam jsme chtěli, ale dovezl nás do Jasenova rozcestí. A odtamatuď jsme jeli asi po počkání třicetipěti min autobusem do naší cílové stanice. Bylo strašné vedro, ten den jsme ještě nejedli a ani moc nepili. Martin nemluvil, nálada klesla na bod mrazu. Já jsem na tom také nebyl nejlíp, ale byl jsem pořád v pohodě. Martin začíná být nachlazený, což je velký problém a hrozba pro celé další Slovensko. V naší cílové zastávce jsme se otočili nazpět a šli do nejbližšího kempu, který jsme viděli cestou busem. Jeho jméno nebo spíše jméno celé oblasti, ve které jsme se usadili je Hurka. Vstupenka nás stála 15 Sk. Zašli jsme do bufetu na pivo a Martin na polévku. Začali jsme se trochu vzpamatovávat. Zatímco měl Martin polévku, prohlédl jsem si okolí, sehnal pár tácků, podíval se, kde jsou nejlevnější potraviny, díval jsme se také na nejlepší místo, kde ulehneme u vody. Jak jsem přišel pro Martina, viděl jsem ho ve zvlášní pozici s hlavou na stole. Už jsem se lekl, že omdlel a ostatní tam jen tak sedí. Naštěstí při hluku mnou vyvolaném hlavu zvedl. Nakoupili jsme pak něco a šli se koupat. Voda byla u břehu trochu hnědá od bahna, ale dál už byla modrozelená. Hledal jsem kamínky a při tom jsem si pořezal ruku. Najedli jsme se a odpočívali a umyli se mýdlem ve zdejší umývárně. Rozhodli jsme se, že půjdeme na zdejší hrad, který leží nad Vinným. Jelikož jsme však vyšli až po osmé hodině nahoru na hrad jsme už nedošli a zůstali jsme dolu v podhradí. Nevím jestli to v té chvíli byla chyba, ale smůla určitě, protože tam bylo množství komárů – vůbec se nadalo spát. Byla to nejhorší noc vůbec (zatím). Přes den jsem posbíral pár pivních tácků a zavolali jsme Břízovi na mincovém automatu, aby k nám mohl přijet, nepřijede 7. ale až 8., je prostě srandista a peníze jen mizí.