Groningen

Nizozemské dráhy nabízí jízdenky za akční ceny do různých destinací spolu s nějakým bonusem, např. v podobě jídla či pití v restauraci. Nazývají to Stedentrip + wat lekkers. Na stránkách Spoordeelwinkel toho mají více, tak se koukněte a třeba něco vyberete.

My jsme už dlouhou dobu plánovali výlet vlakem do Groningenu, a tak jsme využili akce Dagje Groningen – Dagretour + Pasta of pizza + Drankje nabízející za cenu 21 € zpáteční jízdenku do Groningenu odkudkoliv a jídlo s pitím (skupina Uno) v pizzerii Pastafabriek.

Ráno jsme chvíli po osmé sedli do Sprinteru na Den Haag Centraal, a poté to InterCity do Utrechtu. Tam jsme tak tak stihli přestoupit do dalšího InterCity, který nás už vzal přímo do Groningenu. Počasí bylo naplánováno na polojasno, ale realita byla typická holandská, tj. úplně naopak. V tomto případě byla zima, mraky a k tomu mlha.

Hned naproti nádraží se nachází docela známé Groninger Museum, kolem kterého jsme jen prošli, protože nejdříve jsme chtěli do centra. Na „Vismarkt“ to bylo pár minut a šlo se po pěkné ulici se spoustou zajímavých obchůdků a restaurací. Na náměstí měli zrovna trh, a tak jsme si konečně dali herinky a prošli trh křížem krážem. Byla to pastva pro oči. Naštěstí mě Marťa udržela na uzdě a zůstali jsme jen u těch herinků . Cestou na Grote Markt jsme se šli kouknout na restauraci Pastafabriek, kam jsme měli vouchery na dvě jídla. Vypadalo to tam fajn, ale ještě nebyl čas jídla, a tak jsme pokračovali dál. Naším hlavním cílem byla kostelní věž Martinitoren. Vstupenky a žetony pro vstup jsme si koupili v informačním centru na Grote Markt. Z venku je to normální kostelní věž, ale její historie je velmi zajímavá a uvnitř mají plno zvonů a zvonkohru. Hned nad zvony mají širokoúhlé plátno, kde promítají každou chvilku video o historii věže. Úplně nahoře pěknou vyhlídkovou plošinu. Docela tam foukalo, a tak jsme po chvíli zalezli do úzkých točitých spirál, která nás dovedly zpět na „zem“. Chtěli jsme zajít i dovnitř kostela, měli tam však nějakou soukromou akci, a tak jsem jej jen obešli přes Martinikerkhof.

Kručení v bříškách nám oznamovalo, že je Pastafabriek tijd . Při vstupu jsme dostali kartičku na objednávky a byli jsme usazeni ke stolu. V restauraci mají dvě výdejní okénka pro pizzu a těstoviny. Po zadání objednávky nám do kartičky udělali čárky v dané cenové kolonce, a po chvíli nás zavolali pro jídlo. No, prostě úplná fabrika . Moc se nám tam líbilo. Dali jsme pivko, limču, pizzu a Ondra těstoviny. Marťa si dala tiramisu jako sladkou tečku nakonec. Bohužel ji buď to tiramisu nebo pizza nějak nesedly, a celá se na hodinu osypala a nebylo jí moc dobře.

Cestou zpět na vlak jsme rychle prošli trh na Vismarkt a koupili místní buchtu, a poté ještě perník s oříšky. Na hodinu jsme vlítli i do muzea, které bylo navrženo architektem Alessandrem Mendinim. A zrovna tento designer a architekt tam má aktuálně expozici nazvanou „De Wereld van Alessandro Mendini“. No, abych řekl pravdu, tak mě to vůbec neoslovilo. Co se nám však líbilo, byla výstava od Daan Roosegaarde nazvaná Presence. Šlo o hraní si se světlem a luminiscenčními materiály ve tmě.

Po čtvrté hodině jsme sedli opět do vlaku a připravili se na tříhodinovou cestu zpět. Koukat ven z okna se nedalo, protože už byla tma. Naštěstí jsem však stáhl nějaké pohádky do „krabičky poslední záchrany“, a tak děti koukali do mobilu nebo hráli hry a my měli zasloužený klid .

Doma jsme byli před osmou hodinou. „Vlakový výlet“ se nám líbil a ani nám moc nepřišlo, že jsme strávili půl dne ve vlaku. Groningen se nám líbil také a už teď plánujeme, že se do tamních severních končin znovu podíváme.