Běžkování v Jeseníkách

Na Silvestra jsme si s Marťou téměř na chlup zopakovali lyžařskou túru z roku 2017 – Na běžkách z Ovčárny na Červenohorské sedlo a zpět. Letošní zima je víceméně marná, a tak jsme měli štěstí, že na horách napadlo zhruba 20 čísel sněhu. Děti jsme nechali babičce a dědovi a ráno vyrazili do Karlovy Studánky k Hubertusu, kde jsme nechali auto. Kyvadlo nahoru bylo beznadějně plné, a tak jsme byli rádi, že jsme nastupovali už dole. Letošní sportovní výkon mi přišel o trochu lepší než ten minulý. Jelo nám to úplně suprově, a tak jsme za zhruba hodinu byli na Červenohorském sedle. V hotelu Červenohorské Sedlo jsme dali sladký oběd a vyrazili zpět. Svištělo nám to i do kopce tak dobře, že jsme se rozhodli pokořit i Praděd. Sice se trochu nahoře vzpínal, tj. přeloženo do češtiny „foukalo tam jak prase“, ale dali jsme jej. Při sjezdu dolů jsem chvílemi nadával na bezohledné turisty, kteří si myslí, že celá cesta je jen pro ně. Marťu tam dokonce málem snědl nějaký velký čokl . Poslední den roku 2019 se vydařil na jedničku. Trochu jsme si připomněli staré dobré časy (tj. když jsme ještě byli mladí a bez závazků , akorát večer jsme totálně odpadli a při pochrupování u televize jsme počítali každou minutu do půlnoci, abychom mohli jít spát. O nějakém Silvestrovském mecheche nemohla být tedy ani řeč.