Fort bij Vechten

Nizozemsko mě nepřestává překvapovat. Už jsem si zvykl, že mají perfektní dálniční síť, nejlepší cyklostezky, tulipány, větrné mlýny a vodní hospodářství na světové úrovni (a mohl bych pokračovat dále …). Další přídavek do této směsice je „Nieuwe Hollandse Waterlinie“ (New Dutch Waterline). Ve zkratce se jedná o soustavu pevností z 19. stolení, která vede zhruba od Gorinchemu až k IJmeeru (Naarden). Jejich cílem bylo bránit bohatý západ Holandska před vpády nepřátel. Jak jinak by Holanďané řešili obranu své země než s pomocí vody. Vymysleli a zrealizovali obrovské vodní dílo, pomocí něhož byli schopni zatopit velký pás území, který spolu s pevnostmi vytvořil neprostupnou bariéru. Velmi chytré, co?

Při cestách domů do Čech vždy míjíme jednu z pevností, Fort bij Vechten, která se nachází hned vedle dálnice kousek za Utrechtem. Takže Marťa naplánovala „megasuper“ výlet, který předčil všechna naše očekávání. Na parkovišti u pevnosti jsme byli mezi prvními, ale ani později se to tam moc nezaplnilo. Vstup je po ocelové lávce přes vodní kanál, a poté úzkým průchodem vedoucím skrze val pevnosti.

Muzeum nacházející se v pevnosti je součástí Museumkaart.nl, takže bylo pro nás zdarma. Pevnost vypadá jako naše pevnosti budované za Josefa II, takže žádné velké překvapení. Muzeum je však bomba. U vstupu dostanete na ruku čip, pomocí kterého pak spouštíte prezentace a různé aktivity.

Telefon a představení projektu

Hned v první místnosti to bylo fajn. Zvednete starý drnčící telefon, vyberete si jazyk a v krátkosti je vám vysvětleno, kde stojíte a smysl projektu. Na stěně je mapa celého projektu s obrazovkami s různými videy.

Interaktivní video

V následující místnosti byla dřevěná deska, na které se interaktivně promítala mapa vodní linie a jak bylo možné zatopit vyčleněná území.

Interaktivní bitva

Tato část se líbila hlavně dětem. Jednalo se o velký dřevěný stůl, na který se pomocí projektorů zobrazovala mapa bojiště. Holandská strana (naše děti) měla postavit své pevnosti do ideálních pozic mezi zátopová území. Pak už jen stačilo čekat, ve správném momentu a správnou rychlostí zatopit území a bránit se . Byla to sranda. Verča jednou vyhrála.

Plyšové mluvící sochy

Další místnost nás zaujala všechny. Měli tam sochy v životní velikosti vytvořené z vrstev bílého plyše. Tyto sochy byly opět interaktivní, tj. po přiložení čipu se na bílé tváři zobrazila videoprojektorem tvář, která mluvila a vysvětlovala život během budování obranné linie.

Následovalo krátké video o vodní linii.

3D let padákem

O následující atrakci jsme věděli, ale i tak nás dostala. Pomocí 3D brýlí a zavěšeného sedátka se stanete parašutistou letícím nad Nizozemskem. Nejdříve jste však v muzeu, ze kterého vyletíte do vzduchu, a poté padáte dolů a během pádu jsou vám vysvětlovány různé zajímavosti. Super!

Ve stejné místnosti měli na stěnách fotky z míst, kde se nachází pevnosti či jejich pozůstatky. Pán starající se o „padáky“ byl velmi ochotný a vysvětlil nám pár zajímavostí.

Na konci prohlídky byla restaurace a obchůdek s cetkami a různými materiály o vodní linii (koupil jsem si knihu – akorát se musím konečně naučit holandsky).

Ve vnitřním otevřeném traktu muzea se nachází ještě dětské vodní hřiště v podobě vodní linie. Škoda, že bylo ještě brzo a hřiště nebylo funkční.

V okolí se nachází další pevnosti:

• Botanische Tuinen Utrecht
• Fort bij Rijnauwen

Kromě nové vodní linie, samozřejmě existuje i ta stará, tj. Oude Hollandse Waterlinie.

Procházka po okolí

To bychom ani nebyli my, kdybychom zůstali jen u muzea. Převlékli jsme děti do výletního a vyrazili do okolí po Slagmaatpad. Tato stezka nás vedla přes staré římské osídlení a přes pastviny k Houtenu, kde mělo být dětské hřiště. Na pastvinách bylo trochu blata . Marťa naivně vyrazila s tím, že to zvládneme a že to bude „adventure“. Posléze jsme však došli do míst, která byla „hoodně“ podmáčená a ji málem trefil šlak, když viděla ty naše dvě telata, jak se v tom rochní (nakonec z nich vypadlo, že to bylo to nejlepší z výletu).

Na hřišti jsme si nakonec užili všichni, protože jsme za dětmi chodili po provazových a jiných překážkách (všechny visely nad vodou). Obzvlášť jedna byla pěkně vypečená – otáčející se kláda, po které se šlo a drželo se lana, které bylo v úrovní naších stehen. Kdyby nám s Marťou ujela noha, tak nás nezachrání ani to lano ani svěcená .

Na zpáteční cestě jsme se ještě rozhodli stavit na farmě Boerderij Nieuw Slagmaat. Kromě běžných domácích zvířat tam měli obchůdek s místními dobrotami, takže jsme koupili nějaké hrušky, jablka, mošty a vajíčka.

Celý den jsme zakončili návštěvou u kamarádů na oslavě narozenin.