Poslední týdny nepořádáme žádné větší výlety, ale ven chodíme,
jinak bychom se všichni zbláznili. Odpolední zdravotní vycházky plánujeme
do blízkého okolí zhruba na 1–3 hodinky. Tentokrát si Marťa našla
nejnižší místo Nizozemska (
Laagste punt van
Nederland) a zjistila, že se nachází kousek od nás (autem). Jako
podružný cíl, i když z hlediska času hlavní, si našla
Eendragtspolder a pěkné dětské
hřiště
Speelpolder
Hennipgaarde.
Na nejnižším místě Nizozemska nebylo nic extra zajímavého –
stupnice a malé parkoviště kousek od dálnice A20 mezi Goudou a Rotterdamem.
Byli jsme tam jen pár minut, abychom jako řádní „turisti“ udělali pár
fotek a návštěvu řádně zdokumentovali. Děti za mnou skočily přes vodní
nádržku až ke stupnici. Docela jsme se nasmáli, když jsem je pak jak
koťata házel zpět
.
Pak jsme se autem přemístili pár kilometrů na parkoviště Parkeerterrein
Willem-Alexanderbaan (
Parkeerplaats Van
Oudhousedenweg). Hned vedle parkoviště se nachází malá ocelová
rozhledna uitkijktoren Willem-Alexanderbaan.
Odtud jsme se vydali kolem celého areálu
Willem Alexander Roeibaan.
Děcka lítala a hledala orobinec (takový ten typický „doutník“), aby jej
pak mohla drolit a koukat, jak z něj odletuje chmýří. Byla to náramná
zábava, obzvlášť v tom větru. Sice svítilo sluníčko a kdyby nefoukalo
tak by bylo příjemně. Pocitová teplota však byla někde blízko nad nulou

, a proto jsem nechápal
nadšence na kolech s krátkými rukávy a v šortkách.
Na opačné straně od parkoviště se nachází přístav Jachthaven De
Eendracht a větrný mlýn
Eendrachtsmolen.
Přístup k němu však byl kvůli K. krizi zavřený.
Závěrečnou pomyslnou třešničkou na dortu bylo dětské hřiště
Speelpolder
Hennipgaarde. Část areálu nabízí naučné prvky o přírodě a
zvířatech. My jsme však blbnuli jen hřišti, na kterém byla skluzavka,
lanové prvky, malá stezka bosou nohou, malé bludiště z vrb, apod.