8. den - Kolem Hornádu

Ráno jsem vstal v osm hodin. Říkám „Vstáváme“. Žádná odezva. Oba dva chrápou dál. V devět hodin říkám „Vstáváme“. Nic. Nakonec o půl desáté se začaly valit hordy turistů a začala být prdel. V té chvíli jsem byl na ně pěkně naštvaný. Nakonec většina odešla a my jsme se vysoukali z našeho vlhkého příbytku. Vše se dělá s takovou lenivostí a pomalostí, a když jim něco řeknu, mluví se o tom jako o buzeraci. Jíme, sušíme spacáky a píšeme, abychom nezapomněli. Vyrážíme až po druhé hodině, v době kdy všichni ostatní turisté se už vrací ze svých tůr. U jedné pumpy se zastavujeme na půl hodiny. Ne, že by jsme se trochu omyli, napili a naplnili flašky. Ale Bříza si s pumpou musí hrát a nakonec si vymyslí, že si musí vyčistit zuby. Kašleme na něho a čekáme ho na rozcestníku o dvěstě metrů dál. Jdeme po modré značce, kolem řeky Hornádu. Na mapě to je pár kiláků, ale jdeme to pěkně dlouho, poněvadž cesta vede přes skály a jiné různě krkolomné úseky. Je to pěkně divoké a krásné. Nakonec jsme dorazili k hrdlu Tornádu, Bříza na nás čeká, zatímco my jdeme nakoupit do nedaleké vesnice. Bylo po 17 hodině, ale nakonec jsme otevřený obchod našli a v něm vše, co jsme potřebovali. Skočili jsme i na jedno pivo a já se pokoušel zavolat našim. Telefonát se však nepodařil, protože moje strana zůstala hluchá. Z hrdla Hornádu jsme už daleko nedošli, protože jsme našli docela služné místo k přespání (bylo už hodně hodin). Ještě se musím zmínit o cestě do obchodu. Před vesnicí byl kravín a pila, a v těchto místech jsme viděli odvrácenou stranu Slovenského ráje. Všude byl bordel, vše bylo neupraveno, hrůza. Radši zavřít oči a nedívat se na to jako pštros. Když jsme stavěli přístřešek, chytil nás pěkný slejvák, za chvíli jsme byli durch. Zjistili jsme, že upevnění plachty a celkové umístění je špatné, a tak jsme to v bouřce a lijáku přesunuli o pár metrů nabok. Druhá stavba se nám vydařila, vůbec na nás neteklo. Byla to pohoda. Já a Bříza jsme se šli umýt do nedalekého potoka. Byl totálně studený. Pod plachtou jsme se utřeli do ručníků, teple oblékli a zalezli do spacáků. Pomalu přestávalo pršet. Před spaním jsme udělali ještě polévku na Břízovo přání. Byla dobrá. Já, jak jsem lehl, tak jsem usnul, ale oni ještě kecali pěkně dlouho. Pak nadávali, že jsem se nepřipojil. Zapomněl jsme ještě říci, že za nákup jsme utratili 600 Sk, a že Břízovi jsme vše kupovali zvlášť, chtěl to tak kvůli tlaku naší srandy na to, kolik toho sní. Nakonec jsme to však spojili dohromady. S Martinem to je čím dál tím horší, má horečku a nemoc ho sužuje na sto procent. Za to může to zatracené vlhko. Slunko vůbec nesvítí, člověk vidí jen šeď.