Národní vojenské muzeum Soesterberg

Na tento víkend naplánovala Marťa další muzeum, tentokráte vojenské – Nationaal Militair Museum. Toto muzeum se nachází kousek nad Utrechtem u městečka Soest. Moc jsme od muzea neočekávali, a tak jsme si stanovili vedlejší cíl – procházku do okolních lesů (mohly by růst hříbky). Nakonec to bylo trochu jinak. V muzeu a okolních atrakcích jsme strávili většinu dne a na procházku do lesa zbyla zhruba hodinka před odjezdem domů.

Na výlet jsme se domluvili s Radkem a jeho rodinou, a tak jsme byli docela velká a „uřvaná“ banda. Sraz byl na parkovišti u muzea v 10:00.

Muzeum tvoří jedna impozantní budova, která vypadá jako prosklený hangár. Prohlídka začíná v prvním patře a pokračuje přízemím, kde končí obchůdkem a výstupem do restaurace.

První patro

U vstupu je posezení s propagačním videem o Nizozemské armádě.
The Netherlands – velká 3D mapa Nizozemska zobrazující tvrze a pevnosti. Mapa byla super, byla na ni zobrazována voda, která se tam nacházela v minulosti. Ve spodní části byly pozorovací dalekohledy, které při namíření na nějakou oblast, spustily naučné video.
The armed forces – ukázky ozbrojených sil, které jsou v Nizozemsku k dispozici (pozemní síly, letectvo, loďstvo a vojenská policie).
Treasury – obrazy a historické zbraně.
Soldiers – obsahuje videobudky, ve kterých nizozemští vojáci vypráví své příběhy.
War – obsahuje různou techniku z minulých válek zakomponovanou to malých zátiší. Uprostřed je velká kopule, na níž promítají film o vojácích.
Society and the armed forces – obsahuje obrovskou maketu města, ve kterém vojáci vykonávají pří různých příležitostech svoji vojenskou službu. Na stěnách jsou pak různé plakáty, jedny rekrutující mladé lidi do armády, druhé naopak odstrašující od vojenské služby.
Future – moc nás nezaujalo.

Musím říci, že bylo na co koukat. Moc se mi líbila část „Soldiers“, i když jsme tam nestrávili moc času.

Přízemí

Kolem jezdecké sochy jsme vstoupili do další místnosti plné starých pušek a šavlí. Děti to prolítly a našly si uprostřed monitory s elektronickou knihou a nenapadlo je nic jiného než bušit do tlačítka na zobrazení další stránky. Vypadaly tak jak z nějakého ústavu
Xplore – tato část asi děti bavila nejvíce – měli tam totiž různé simulátory a hry pro děti (ale i dospělé – např. simulátor řídícího letového provozu). Dětem se líbil simulátor jízdy na koni, či letadla a tanku.
Následovalo plno menších místností specializujících se na nějaké téma, např. spojovací technika, oblečení a jeho kamuflážní schopnosti apod.
Ve volném prostoru pak byla vystavena různá vojenská technika od kanónů, tanků až po letadla a stíhačky.
Na konci prohlídky je malý obchůdek s cetkami.
Výstup vede do restaurace, kde jsme dali kávu s dortíkem a děti jsme poslali na hřiště, které se nacházelo hned vedle budovy.

Muzeum hodnotím na jedničku a doporučuji jeho návštěvu!

Tankodrom

Marťa kdesi vyčetla, že v nedalekém areálu, lze jezdit v tanku. Nakonec to nebyl tank, ale upravený pásák na převoz turistů. Jízdy se zúčastnila Marťa a děti, a já fotil :-) . Řidič s pásákem pěkně jančil a prý to bylo jak na horské dráze.

Hned vedle byl okruh, na kterém si děti mohly pojezdit v malém tančíku. Ondra nemohl, protože nesplnil požadovanou výšku (130 cm), a tak jela jen Verča. Trochu s ovládáním pásů zápasila a bylo vidět, jak se pekelně soustředí. Bylo srandovní ji pozorovat jak s tankem „cuká“ a snaží si uvědomit, co má s rukama dělat, aby ji to zavezlo tam, kam chce :-) .

Procházka

Jako obvykle bylo těžké přemluvit děti na procházku do lesa. Teprve až poté, co jsem jim řekl, že tam je hřiště, tak ožily a vyrazily jak namydlený blesk. Hřiště bylo na vyhlídkové plošině „radarheuvel“, ze které byl pěkný výhled na budovu muzea. Dále jsme pokračovali do parku s mini-labyrintem Doolhof. Zpět jsme šli kolem budovy Heman van Veen Arts Center Gallery a obdivovali pěkný výhled na malebné údolíčko za ní.