De Cruquius - čerpací stanice

Podzim je v plném proudu, a tak nás počasí nutí omezovat venkovní aktivity a hledat nějaká muzea či cokoliv, co je pod střechou. Jedním takovým místem je čerpací stanice De Cruquius, na kterou jsme se už dívali v Madurodamu. Tím, že se nachází kousek pod Haarlemem, tak jsem návštěvu chtěl ještě spojit s prohlídkou větrného mlýnu De Adrian v centru Haarlemu. Nakonec jsme si naplánovali jen Cruquius a procházku k Big Spotters Hill. Mlýn De Adrian jsme si nechali na nějaký budoucí výlet do Haarlemu a okolí.

De Cruquius

Příběh této čerpací stanice začnu pohádkou . Bylo, nebylo, v dávné minulosti, kdy ještě lidé chodili v dřevácích a žili bídně, existovalo velké jezero nazvané Haarlemmermeer. Toto jezero se nacházelo mezi Leidenem a Haarlemem a každou chvíli způsobovalo záplavy a během silných bouří potápělo jednu rybářskou loď za druhou. V Nizozemském království tehdy kraloval král William I a tomu už v roce 1837 došla trpělivost a řekl „a dost, to jezero vysušíme a basta“! Našinec by si to mohl představit asi takto – vezme si zhruba tři Lipenské přehrady a ty vysuší úplně do sucha .

Nejdřív celé jezero obehnali kanálem nazvaným Ringvaart (Ring Canal) a materiál použili na přilehlou hráz (dijk) širokou 30 – 50 metrů. Kanál byl 61 kilometrů dlouhý, 2,4 metru hluboký a postavili jej za necelých šest let. Jakmile měli tento odvodňovací kanál, mohli začít s pumpováním.

V té době měli velké zkušenosti s větrnými mlýny, které umně používali na vysoušení poldrů, ale na takto velké jezero by to bylo drahé a pomalé. Rozhodli se tak na vysušení využít parní stroj a postavili tři velké čerpací stanice: De Leeghwater, De Cruquius a De Lijnden. Stanice se chlubily největšími parními stroji na světě, které byly schopny vyzvednout 64 000 litrů na jeden zátah. Tzn., že jeden parní stroj byl schopen vyčerpat 320 000 litrů vody za minutu, což je olympijský stadión každých 8 minut, a spotřebovat cca 800 kg uhlí za hodinu! Čerpání začalo v roku 1848 a za čtyři roky, tj. 1 července 1852 bylo jezero suché!

Z těchto tří čerpacích stanic, dvě zmodernizovali a jen De Cruquius se dochoval v původní podobě. Už v roku 1936 tuto čerpací stanici začali používat jako muzeum. V části, kde byly kotle, tak jsou dnes modely a dvě „funkční“ čerpadla, které demonstrují chytrost a vynalézavost Viktoriánské doby. Druhou zajímavou částí je strojovna, kde parní píst zvedá 8 ramen, které vyčnívají z kruhové budovy čerpací stanice. Tyto ramena pak překonávají výšku 5 metrů a pomocí „kbelíkům“ podobných nádob vybírají vodu z níže položeného kanálu/jezera do vyššího Ringvaart.

Mě se tam moc líbilo, škoda jen, že jsem neměl více času na první strojovnu s modely a různými videy.

Pro zajímavost je potřeba zmínit, že mezinárodní letiště v Amsterdamu nazvané Schiphol leží právě v tomto vysušeném poldru a je tedy zhruba 4–5 metrů pod úrovní moře.

Big Spotters Hill

Původně jsme se chtěli podívat ještě do Haarlemmermeermuseum – Hictorical Museum, které se nachází kousek od čerpací stanice, ale museli bychom se objednat přes email, což jsme neudělali. Abychom nejeli rovnou domů, tak jsme si naplánovali krátkou procházku (bylo docela zima a foukalo) na Big Spotters Hill. Auto jsme nechali na parkovišti u Recreatieplas v Haarlemmermeerse bos. Propletli jsme se nespočtem cest, přešli jsme dálnici N205 a byli jsme tam, tj. u pyramidy nazvané Big Spotters Hill. Tento umělý kopec zde postavili jako vyhlídku na světovou zahradnickou výstavu Floriade, která se zde konala v roce 2002. Pyramida je vysoká 22 metrů a nabízí pěkný výhled na okolí.