Cyklovýlet na Hoek van Holland

Na oslavu Martininých narozenin jsme si vyrazili na cyklo vyjížďku k Hoek van Holland, podobnou té, kterou jsem zvládl téměř před dvěma roky. Počasí bylo typicky březnové, tj. zamračeno, ranní mlha a přibližně 8 °C, ale s příslibem sluníčka kolem poledne. Oblékli jsme se dobře, ale podcenili jsme nohy, takže než jsme dojeli ke Scheveningenu, tak jsme cítili, jak pěkně zebou a nemělo to být lepší :-( .

Těšili jsme se na cyklostezku v dunách mezi přístavem v Haagu a Hoekem, ale na sluníčko a pěkné výhledy na moře jsme čekali marně. Moře jsme neviděli a k Hoeku van Holland jsme dojeli docela prokřehlí. Na točně to tam vypadalo úplně jinak než minule. Něco tam stavěli a původní baráky a zvýšené „pódium“ s lavičkami tam chyběly. Pár restaurací vydávalo občerstvení z „okýnka“ a hned u točny byl stánek s kibelingem a hranolkami. Trochu naivně jsme snili o nějakém super obědu, ale typický holandské menu, tj. treska v těstíčku, hranolky s hromadou majo, nás dnes udělalo šťastné :-) .

Když jsme vyjížděli na zpáteční cestu, tak jsme uviděli dnešní první sluníčko. Na úrovni Maaslantkering (povodňové vrata na Niuwe Waterweg) už se mlha rozpustila úplně a my nasávali teplé paprsky jako houba. Do Haagu jsme se dostali podél kanálu Zweth, kolem kterého vedla příjemná cyklostezka.

U dálnice A4 jsme si udělali odbočku k mlýnu De Schaapweimolen, který je vidět ze sjezdu této dálnice. Po pár kilometrech jsme se napojili na Vliet a dojeli v klidu domů. U nás byla opět mlha, která se tam pravděpodobně za celý den nerozpustila. Takže jsme vlastně měli trochu štěstí s tím sluníčkem. A „lesson learned“? – předpovědi v Nizozemsku nikdy moc nevěřit.

Na konci jsme se stavili v našem místním Hoogvlietu koupit nějakou mlsku a já jsem ještě zajel pro děti do školy. Když jsme přijeli domů, tak už vše bylo nachystané, tj. káva, dezert – tak jsme se do toho pustili, a poté se zachumlali u nějaké pohádky do teplé deky.