Kralický Sněžník na sněžnicích

Když člověk zažije něco neobvyklého nebo zkusí něco dobrodružného, tak se k tomu pak rád vrací. I my jsme si zvykli jednou za zimu udělat nějaký výšlap na sněžnicích. Poprvé jsme šli z Rokytnice nad Jizerou na Violík a zpět a podruhé i s holkami prošli hřeben Krkonošů s přespáním na Martinově boudě. Ohlasy byly obrovské, hlavně holky byly ze sněžnic úplně unešené. Takže při plánování letošního výšlapu bylo jasné, že bez holek se to neobejde. Zkusili jsme navrhnout přespání v nějakém bivaku, ale po tunách mailů to nakonec vyšlo na jednodenní túru na Králický Sněžník.

Vrcholová fotka na Králickým Sněžníku

Výletu se zúčastnili následující sněžníci:

já
Marťa
Poki
Kozi
Marťa P.
Robert

V plánu bylo dojet autama do Stříbrnic, odtud po modré turistické značce a poté po hranici dojít až na vrchol Králického Sněžníku. Cestu zpět jsem naplánoval přes chatu Na Návrší.

délka trasy zhruba 18 km
převýšení kolem 800 m

Verču jsme svěřili do péče babičky a dědy v Prostějově a ráno před sedmou hodinou vyrazili směr Tesco, kde jsme měli sraz. Cesta uběhla v poklidu, takže jsme do Stříbrnic dojeli kolem deváté. Přivítalo nás krásné slunečné počasí a hromady čerstvého prašanu. Toho jsme si užili až nad hlavu, hlavně ze začátku. Celou trasu jsem šli neprošlápnutou cestou a první z nás se bořil zhruba 30 centimetrů hluboko. Ostatní už to měli daleko lehčí, takže holky, které šly poslední se vesele bavily a smály :-) . Jakmile jsme došli k hranici, tak jsme se napojili na zelenou turistickou značku a začalo jít ještě víc do tuhého. Svah byl tak prudký a s takovou spoustou sněhu, že jsme šli téměř po čtyřech a bořili se po pás i se sněžnicemi :-) . Ve vyšších partiích to už bylo lepší, protože sníh byl vyfoukaný a ztvrdlý.

Cestou nahoru jsme udělali trochu botu, když jsme šli pořád do kopce, až jsme vyšli na vrchol Stříbrnická a museli se vracet zpět na značku. Potkali jsem pár běžkařů, skialpinistů ale i pár lidí na sněžnicích. Na vrcholu obstojně foukalo a výhled nebyl téměř žádný, i když se nám na tu chvíli trochu rozjasnilo. Zpět jsme šli ze začátku po stejné trase, ale v polovině jsme odbočili na žlutou turistiskou značku, která nás dovedla na zmiňovanou chatu Na Návrší. Předcházel tomu však sestup (zkratka) po nechutně zasněženém svahu, kde to každou chvíli hnusně praskalo – no necítili jsme se moc dobře – příště raději půjdeme po cestě/značce. Jinak sněhu bylo obecně moooc a praskalo to i jinde :-) . V Jeseníkách byl vyhlášený 3. stupeň lavinového nebezpečí. Z informačních tabulí byly vidět jen stříšky a někde mohly být náváté až 4 metrové haldy sněhu. Na chatě Na Návrší jsme se rychle občerstvili a sešli dolů podél sjezdovky k parkovišti (neplacenému), které bylo přímo pod první velkou sjezdovkou ve Stříbrnicích. Večer jsme se ještě sešli v Prostějově v Kolibě u Tří králů.