Cyklovýlet do Haarlemu a větrný mlýn Adriaan

Předposlední víkend v červenci jsem měl sám pro sebe . Rodinku jsem zavezl už před týdnem do Čech, všechny důležité úkoly jsem měl splněné, a tak jsem se mohl sportovně trochu realizovat. Jako cíl jsem si stanovil opět Haarlem a jeho větrný mlýn Molen De Adriaan. Tentokrát jsem však nešel pěšky jako minule, ale vyrazil na kole.

Celý den se náramně vydařil:

• cyklostezka kolem pobřeží v dunách z Haagu do Haarlemu je prostě super
• v mlýnu De Adriaan jsem měl rezervaci na prohlídku, která se mi moc líbila – hlavně pak modely mlýnů a jejich funkční části
• pořádný liják na posledních 5 kilometrech, takže na mě nezůstal ani chlup suchý 
• najetých cca 130 km, což je na mé poměry docela dost

Ráno jsem vyrazil po mé každodenní cestě do práce a hned za mostem přes silnici S200 jsem odbočil do dun směrem na Meijendel. Kousek za ním jsem se napojil na cyklistickou „magistrálu“ z Haagu až na sever za Haarlem a svištěl jako o závod.

Ze začátku jsem trasu znal, ale kousek za Noordwijkem jsem se dostal na ještě neprozkoumanou cestu. Na kole je to pro nás z Haagu daleko a naposledy jsem tuto část minul, protože jsem šel pěšky po pobřeží. Moc se mi tato část líbila, protože tam bylo méně lidí a stezka vedla napříč dunami. Do trochu známé oblasti jsem se dostal až v Zandvoortu. Nebylo tam však nic zajímavého (ani „haring“ v místním stánku se mi nelíbil), a tak jsem pokračoval dál opět do dun v národním parku Zuid-Kennemerland. Tam se mi to opravdu líbilo, stezka se klikatila v dunách, kde protínala pastviny s divokými koňmi a krávami a míjela pěkná jezírka. U jednoho (Cremermeer) jsem si dal dnešní oběd a pokračoval dál, teď už směrem na Haarlem, tj. směrem domů. V jednom místě jsem téměř minul docela pěknou zříceninu hradu Ruïne van Brederode.

V Haarlemu jsem si nejdříve zajel k větrnému mlýnu Molen van de Schoterveenpolder, a pak k mlýnu De Adriaan, kde jsem měl na jednu hodinu domluvenou prohlídku. Průvodce byl původem Angličan, takže prohlídka byla jedna báseň . Já jsem přijel hlavně kvůli různým modelům mlýnů a jejich zmenšených funkčních částí. Trochu jsem se zhlédl ve vybudování modelu větrného mlýnu, a tak jsem se šel inspirovat .

Haarlem je docela staré město a má pěkné historické centrum, a tak jsem se tam na chvíli jukl.

Cestu domu jsem si naplánoval po stezkách procházecích, pokud možno nějakou zelení. Pár kilometrů pod Haarlemem jsem minul historickou čerpací stanici Gemaal de Cruquius, kde jsme byli minulý rok na prohlídce. Někde v těch místech se mi úplně vybil mobil, a tak jsem dále pokračoval už jen z paměti a dle map. To mi však nezabránilo, abych v Lisse trochu zakufroval . Měl jsem v plánu, že jezero u Kaagu přejedu na druhou stranu přívozem, ale udělali mi tam čáru přes rozpočet, protože přívoz byl mimo provoz. Jediné co mi zbývalo bylo jet na nejbližší most do Nieuwe Wetering. No, vše zlé je pro něco dobré, takže jsem alespoň viděl další pěkné větrné mlýny u jezer Kleipoel and Koppoel.

Jakmile jsem projel předměstí Leidenu a napojil jsem se na řeku/kanál Vliet, tak už jsem věděl, že mám nejhorší za sebou a jsem téměř „jedním kolem“ doma. Aby to nebylo tak jednoduché, tak mě u Voorschotenu konečně dostal liják jako prase (celé odpoledne jsem měl štěstí, že mě bouřky míjely a já už projížděl jen po mokrých cestách ). Kolem mě udeřilo pár blesků „brrr“ a lilo jako z konve. K nám do Voorbugu jsem dojel zmoklý jako slepice .

Jak jsem psal v úvodníku, den jsem si náramně užil. Byl jsem spokojený se sportovním výkonem, přírodou i kulturními vsuvkami.

Odkazy na mapy: