Běh na Praděd 2013

Tak je to opět za námi – tím myslím letošní běh na Praděd a dvoudenní pařba na chatě Veronice. Vše začalo opět v pátek, kdy jsme postupně přijížděli do hor a plnili oblíbenou chajdu Veroniku. Celý víkend byl ve znamení Pézetek (parchanti zasraní) a samotný závod byl jen velmi krátkou epizodou. Osobně jsem si dal závazek, že večer před závodem nebudu moc pít, protože minule jsem to nezvládl a docela dobře se picl. Takže jsem dal pivko a trochu ucucával od Tatranského čaje, který dovezl Tom. Ti, kteří se zrovna nestarali o řvoucí děcka však zapařili docela důkladně.

Když se nyní snažím vybavit, co se dělo sobotní dopoledne před závodem, tak si vzpomínám jen na Macánka (Ondru) a Verču, které jsme s Marťou na střídačku hlídali. Mezi tím jsme snídali, připravovali se na běh, kecali se všemi na chodbě a poté s rodiči (ode mně i od Marti), kteří nám přišli pohlídat naše ratolesti. Raďa a Darča vyrazili o hodinu dříve, ale my s Marťou jsme měli jasno a vyrazili jsme z Ovčárny dolů kyvadlem ve 12:30, tak abychom stihli závod ve 13:05. Měli jsme to už vyzkoušené z minula a na pohodu jsme to stihli (Raďa nás navíc dopředu zaregistroval). 

Vzhledem k překvapivým výsledkům tentokrát popíšu trochu více samotný závod a ambice hlavních aktérů (tedy samozřejmě za SK Ježíš), kteří odhadovali svoje šance následovně:

• Dušan – chtěl běžet pod 50 minut, ale zmiňoval se o rýmě, takže to viděl půl na půl
• Kozi – chtěl běžet kolem 52 minut
• já – když jsem slyšel ty časy, tak jsem řekl, že budu rád, když se chytnu Koziho jako klíště a vydržím s ním běžet až nahoru.

Nakonec to bylo úplně jinak a docela překvapivé. Dušan ze začátku vystřelil jako raketa a za chvíli mi zmizel z dohledu a Raďa běžel celou dobu za mnou. Já jsem běžel, co to dalo, a čekal každou chvíli, že mě Kozi předběhne a že jsem jako obvykle přepálil start. Docela překvapivě jsem v mlze chvíli před Ovčárnou zahlédl Dušana a po chvíli jsem ho předběhl. Kolem Ovčárny jsem už věděl, že to zvoleným tempem už nějak nahoru doběhnu a navíc jsem se chytil jedné pěkné juniorky . Raďa mě nakonec nepředběhl (poté se zmínil, že se nemohl první polovinu závodu pořádně nadechnout) a já jsem na Praděd vyběhl v mém rekordním čase. Po doběhnutí jsem vzal Verču dovnitř vysílače a po převlečení jsme společně s Martininou mamkou přebalili Onďána indiána, který byl posraný až za ušima . Poté už jsme jen čekali na mamku Marťu a ostatní.

Naše výsledky:

• Radim (já)  – 0:50:22 (můj nejlepší výkon v dosavadním snažení zdolat horu Praděd)
• Dušan  – 0:52:10
• Robert  – 0:58:05
• Kozi  – 0:58:06
• Jirka – 1:02:04
• Jarmila  – 1:06:46
• Darča  – 1:13:09
• Martina  – 1:15:28
• Taťka  – 1:16:25
• Tom  – 1:17:42
• Fabo  – 1:18:26

Nyní pár slov k počasí: bylo doslova hnusné, nahoře silně foukalo a byla mlha.

Netřeba nějak závratně popisovat následující večer – kecalo se, chlastalo se a dělaly se blbinky (jak by řekla Verča). Někdy pozdě v noci, když už jsem tam nebyl, se všichni zbylí pařani přesunuli do ponorky, kde se tančilo do časného rána.

Naše děti nás probudily jako obvykle docela brzo, a tak, než se vůbec někteří vyprdelili z pokojů, jsem už byl s Ondrou na rozcestí pod Pradědem a zpět. Počasí dopoledne bylo nahoře velmi podobné jako předchozí den. Před polednem jsme to všichni rychle sbalili a jeli domů. My jsme to ještě s Vlastíkem, Ivou a Jájou vzali přes Novou Ves, kde je restaurace Na návrší a kde jsme se chtěli mrknout na nově budovanou rozhlednu. Za rozumný peníz jsme se velice dobře najedli, a poté vyrazili s kočárky na odpolední okruh na Mravencovku a zpět.

Na závěr musím zaznamenat slib, který pronesl Poki: Řekl, že příští rok poběží také nebo všem platí večeři.

Výsledková listina 2013.

Fotky z webu TJ Ligy stovkařů Olomouc.

Naše fotky z letošního běhu.

Naše články předchozích ročníků: 2008, 2009, 2010, 2011, 2012